O nás

O něco méně tendenční povídání nejen pro děti, ale tentokrát i pro dospělé

Bylo nebylo...

Snad za to mohl Nostradamus. Jiné racionální vysvětlení pro fakt, že se spojili Špunti a VILDA, dva uchu lahodící sbory působící na pražském Gymnáziu Jaroslava Heyrovského, asi neexistuje. Zlí jazykové však tvrdí, že události tehdy sbormistra Libora Sládka (ač jeho esprit je obvykle nadčasový) zastihly v kratičké pauze mezi jeho první a druhou mízou, a proto tlaky na zmíněné spojení obou těles vzešly od něj.

Ať tak či onak, roku 2000 vznikla Besharmonie, aby ještě před avizovaným koncem světa stihla vyprodat všechny nejprestižnější koncertní sály. Nepodařilo se. Ani ony sály, ani Nostradamova apokalypsa. Zatím.

Tažení ve jménu kvalitního zpěvu však již bylo zahájeno. Besharmonie si stihla podmanit části Švýcarska, Německa, Řecka, Itálie či Slovenska. Co je však cizina proti domovině! Svitavy, Hranice na Moravě, Brno či Vlachovo Březí - tam všude máme dveře otevřené. V posledním případě se ony „otevřené dveře“ díky našemu skalnímu fanouškovi - místnímu starostovi - týkají dokonce i „pupku“ Pošumaví: místní palírny. Vlachovobřezská kozlovka se tak (pro plnoleté, samozřejmě!) stala nápojem téměř posvátným.

A to už vůbec nepíšu o lokalitách takzvaných „soustředných“. Svatý Jan už raději před námi z kláštera pod Skalou utekl, nemluvě o podobně dotčeném Jaroslavu Haškovi z Lipnice nad Sázavou. Jen Bruncvík stojící na Kampě zatím všechny zimní produkce tradiční Rybovky přežil bez ztráty obložení. Besharmonie je však nepochybně také sborem bořícím konvence a neohroženě riskujícím! Vždyť vedle zmíněného zimního provedení Rybovy mše je možno v červnu na stejném místě za hrozivých plusových teplot spatřit zpěváky ve slušivých zimníčcích, se stromkem a cukrovím, dokumentujícím tzv. „půlrybovkou“, že do Vánoc chybí už jenom kousek.

Souzníme s přírodou a nasazujeme tak své mladé životy! S předstihem jsme totiž splnili plánované kvóty Strany zelených, a tak se část našich vystoupení koná pod širým nebem. Každé jaro jsme vystavováni typickým plískanicím při předvádění dvou našich milovaných skladeb: dámské „Otvírání studánek“ a pánské „Jaro se otvírá“.

Dle zásad Gutha-Jarkovského utužujeme kolektiv na četných akcích, kdy s železnou pravidelností dochází k pokořování našich fyzických schopností, ať už se jedná o prosté bobování, „vysokohorské“ výstupy na kopce mytické či objevování tajů hradů starobylých.

Léta plynou a Besharmonie se mění. Mnozí, kteří kdysi rádi vyměnili čtvrteční Večerníčky za poctivé zkoušky, dnes šíří (nemůžeme-li tak učinit sami) naše jméno třeba až u anglické královny. Byť se může zdát, že Šéf (jak uctivě titulujeme našeho sbormistra) třímá dirigentský loket sboru pevně (taktovku nepoužívaje), občas (snad v jedné z nepočetných slabých chvilek) přepustí své místo i jiným, a tak se na nás nepoddajných cvičí svému umění dirigenti budoucnosti. Skryty nám nezůstaly ani dveře nahrávacích studií. O třech CD, které Besharmonie za svou éru natočila, tak obvykle láskyplně mluvíme jako o našich dítkách.

Tahle slova samozřejmě nemůžou nahradit Váš vlastní zážitek. Černoooranžová vizuálně i zvukově ladící skupinka zhruba čtyřiceti zpěvaček a zpěváků je vždy připravena Vás potěšit. Těší se šarmantní soprány, podmanivé alty, romantická a vzácná skupina tenorů a tenorek, a také basi coby mužný základ sboru. To vše zastřešuje miláček zejména dámské části našeho publika - hudební mág a náš dirigent Libor Sládek.

Tak brzy naviděnou a naslyšenou!