V neděli jsme si udělali výlet do Staré Boleslavi. Vyjeli jsme z Černého mostu linkou č. 367. Někteří z nás dorazili k autobusu až na poslední chvíli. Cestou se pozvolna rozpršelo, a když jsme dorazili na místo určení, neměli jsme před sprškou kam uniknout. Šéf už byl samozřejmě tam. Štěstí bylo, že jsme ho potkali cestou, a tak jsme rovnou vyrazili do kostela sv. Václava zkoušet.

Uvnitř jsme setkali s tamějšími obyvateli – dost vzácnými ptáčky, jejichž jméno jsem zapomněla. Zabydleli se za sochou a ornitologové zakázali jejich přestěhování. Byla to celkem roztomilá situace, zvláště pak proto, že ptáčkové měli zcela jiný smysl pro rytmus než my. Zkouška byla vyčerpávající a bez rozezpívání. To jsme si měli vynahradit v základní škole, která sloužila jako základna všem vystupujícím sborům. Chvíli jsme odpočívali, pak přišlo na řadu trénování hlasivek a nakonec jsme se vydali zpět směrem ke kostelu.

Na koncertě nás všechny vřele uvítala paní moderátorka. Byla opravdu velmi vtipná. Její výstupy se nedají zapomenout díky její kouzelné výslovnosti, velmi specifickému tónu hlasu a stylu vyjadřování. Opravdu jsme se bavili. Místní ptáčkové evidentně nebyli moc nadšení z toho, že se v místě jejich trvalého bydliště rozhodlo pár sborů uspořádat tak hlučnou akci. Svou nespokojenost všem dávali pocítit svým vzrušeným cvrlikáním. Vypadali stejně rozzuřeně jako obyvatelé vesničky, jejichž obvyklý klid narušila technopárty pořádaná na blízké louce.

I když nás zpočátku nebylo mnoho nakonec jsme se sešli v celkem hojném počtu ( ačkoli někteří měli problém s tím, která Boleslav to vlastně je... ;) ). Vystoupení dopadlo tak, jak dopadlo. Mohli bychom říct, že i BesHarmonie má své dny. Ale nevěšíme hlavu a jedeme dál! ;)

Vystoupení na Foersrově osenici mi malinko uteklo. Letěla jsem na něj z předcházejících akcí a bála jsem se, jestli naše vystoupení vůbec stihnu. Díky zpoždění jsem stihla přijít včas. :) V šatně panovala poněkud neveselá atmosféra. Možná to bylo trémou a stresem z toho, jestli některé písně zvládneme. Možná jsme se báli, ale postavili jsme se k vystoupení čelem.

A znělo to vážně dobře! Měla jsem z toho skvělý pocit. A myslím, že jsme se všichni bavili. Účast byla celkem velká. I když jsme něco málo premiérovali, bylo to super :) Atmosféra v zákulisí se po našem vystoupení výrazně zlepšila.

Po koncertě v Hlaholu jsme vyrazili směr Petřín, vstříc dalšímu koncertu. Tady naše řady výrazně prořídly. Ale o to to bylo zajímavější. V lanovce jsme nahodili pár Lukášových písní. Jeden pán nás prosil, abychom zpívali něco od Lukáše, protože se u něj učil haromonii nebo tak něco. Proč jen mě napadl ten Rembrandt? Kdybych tušila, že po generlce v lanovce si Šéf usmyslí zpívat ho i na koncerty, mlčela bych. Dorazili jsme sice s tak půl hodinovým zpožděním, ale na nějvětší hvězdy se přece musí čekat ne ;)

V kostele jsme premiérovali Agnus Dei. Docela zabíračka, ale povedl se :).Když jsme skončili, zastavil nás onen neznámý hudebník, který náš výkon velmi odborně zhodnotil. Polovině věcí jsem nerozuměla, ale podle toho, že, jak sám říkal, neodešel, muselo ho to bavit. Máme prý velmi temperamentní zpěv. Pár chyb tam bylo, ale „utahování šroubků“ nám prý neuškodí. Zbytek jsem ale vážně nepobírala. Moje hudební terminologie není na tak vysoké úrovni. Každopádně pochvala vždycky potěší. :)

Zkouška začala o něco později, a tak stihli dorazit i notoričtí opozdilci... :-) Ze začátku byly obavy, hlavně, co se týká Elijah Rock a Ibi'n Tombia, ale při zkoušce v zákulisí se nám podařilo Libora přesvědčit a risknul to...

Samotné vystoupení začalo a my čekali na náš vstup, který přišel až asi o hodinu později... Část z nás poslouchala koncert, zbytek vegetil v šatně a pár jednotlivců šlo omrknout místní večerky. :-)

Zpívání bylo moc pěkné a dokonce i obávané písničky se nám podařilo vyšvihnout... Chybky určitě byly, ale nejspíš se jich většina nedonesla ani k Liborovi, natož do sálu (když už se to pokazí, tak se to musí umět zamaskovat)... ;-) Elijah Rock rádi předbíháme, ale na koncertě jsme si dali pozor, takže to dopadlo taky dobře...

Nakonec si kluci zazpívali Jaro se otvírá a poté se razilo na Noc Kostelů na Petřín. Vyšlo se ve dvou vlnách, jedna zvolila patrně lepší cestu, zatímco naše uskupení se vydalo pěšky k Národnímu Divadlu, kde jsme nervózně čekali na tramvaj... Ta nejela snad věčnost a nervozita stoupala, měli jsme zpoždění... Pak jako naschvál přijely tramvaje hned za sebou, někde se asi uvolnil špunt...

Když jsme vystupovali na Újezdě, zbývala minuta do odjezdu lanovky... Velmi kvalitní nepěvecký, ale běžecký výkon ode všech, klobouk dolů před šéfem, který dorazil jako druhý. Obsluhu lanovky se mi podařilo dostatečně vyděsit, aby její start pozdrželi...

O zpívání v lanovce už bylo psáno... Jen Rembrandt po sprintu mohl znít poněkud ufuněně... :-)

Ke zpěvu v kostele, tam byla trochu škoda, že se zpívaly i písně, který jsem vůbec nečekal, a tak jsem neměl ani noty... Myslím, že jsem nebyl jediný pomatený... U Elijah Rock si s námi Libor pohrál a trochu nám konec protáhl, což bylo super, myslím, že jsme zareagovali snad do jednoho správně. Osobně mám problém s vystoupením typu Spirit of God, ale to vylepším... Ostatní písně byly dost v pohodě.

Pak se to nějak jakože rozprchlo a bylo po všem...

Nedělní vystoupení v Klementinu na konferenci historiků bylo prestižní záležitostí. Popravdě přiznávám, že o bližších podrobnostech konání akce nic nevím. Když jsem se ptala svých zpívajících kolegů, byli na tom s informacemi zhruba stejně jako já. Nikdo nic nevěděl, jen to že: „...Možná přijde i Schwarzenberg...“Celá akce se odehrávala v Zrcadlové kapli, která byla na můj vkus až moc přezdobená., ale co byste chtěli od baroka. ;) Jelikož se jednalo o společenskou událost, museli jsme být i náležitě oblečeni. Holky měly krásné šaty a kluci slušivé obleky. Podmínkou nebyla tradiční černo oranžová kombinace, a tak jsme hýřili všemi barvami.

Naše vystoupení vyplňovalo program nabytý projevy významných osobností, mimo jiné i už dříve zmiňovaného ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Celkem jsme měli tři vstupy, mezi nimiž jsme se dole v zákulisí bavili. Náš hlavní cíl hned po zahájení koncertu byl stanoven jasně – probudit Schwarzenberga. Seděl v první řadě a úžasně nemelodicky a nerytmicky pochrupoval do našeho zpěvu. Challenge was accepted (výzva byla přijata) – ve druhém vstupu jsme se tak opřeli hned do první písně, že i přes pokles hudební kvality splnila svůj budící účel. Podařilo se nám ho celý druhý blok udržet vzhůru! To zahřeje u srdíčka. :)

Po koncertu jsme byli pozváni na raut. Popovídali jsme si s účastníky konference, kteří byli velmi přátelští. Chválili nás a ptali se na věci okolo sboru :) Bylo to vážně moc milé. Vyžádali si nás dokonce i na zakončení konference v úterý(29.5.2012). Zdá se, že sborový zpěv otevírá dveře do světa. A kdo ví...Třeba někdo z nás skončí v diplomatických službách ;)

Soutěž CPSPS, která proběhla na gymnáziu Na Zatlance, nám letos dala celkem zabrat. Šéfův mail, který jsme dostali předešlého večera nás poměrně vyděsil. Psal, aby nás přišlo co nejvíc. Myslím, že to zafungovalo, protože se nás sešlo opravdu hodně.

Zapsali jsme se (Šéf nás zapsal) do kategorie s povinnou skladbou. No co to bylo za... ehm... příšernůstku. Název jest Maturitní rondo. Dost děsivé už na první pohled. Skladba obsahovala hned několik jazyků – latinu, češtinu, angličtinu, němčinu a francouzštinu. Její text sestával z několika matematických výroků, které byly někdy navíc gramaticky špatně! Do provedení Ronda se srdnatě pustila část sboru, ale už při prvních prvních zkuškách srdnatost zmizela do propadliště dějin. Celou dobu jsme se báli, ale nakonec se nám to „naostro“ povedlo nejlépe ze všech zkoušek a přezpívaček. Nakonec jsme se „zbourali“ (to vycházelo i z textu písně).

Výkon to byl vcelku dobrý, jen Zottelmarsh, který jsme měli zpívat při odchodu nebyl, protože někdo zapomněl... tak jsme si ho zazpívali venku dodatečně. Pár z nás zůstalo na vyhlášení. Byli jsme docela zklamaní, když jsme měli do Opavy postoupit pouze jako náhradníci. Nakonec ale vše dobře dopadlo a do druhého kola postupujeme přímo. Opavo, těš se na nás!

Muzeum hudby je krásná, zajímavá, okouzlující budova, která přímo vybízí k pořádání koncertů. A tak jsme ji využili.

Do Prahy zavítal dívčí sbor Girl’s 21. Koncertu se zúčastnil i gymnaziální sbor ze Strakonic.

Slečny Američanky byly hrozně přátelské, s každým se chtěly kamarádit a každému se představovaly. To se mi hrozně líbilo, ale jejich jména si už vážně nevybavím. Měli krásné dlouhé modré šaty. Alespoň mě se líbily, i když to je věc názoru. Jejich repertoár byl celkem zajímavý.

Ale nebyl by to pořádný besharmonický koncert, kdyby se něco nestalo... Kamenem úrazu byla společná píseň. Někde ve „vedení“ se vyskytla drobná chybička, takže místo původně plánované a naučené americké písně jsme zpívali úplně něco jiného. Kdo za to tak asi může no...? :P Nicméně koncert byl moc hezký a doufám,ža podobných akcí bude víc.

Únorové soustředění v Berouně bylo z hlediska účasti hodně pestré. Nedokážu posoudit, jestli to Šéfovi vadilo, že se tam střídáme, nebo jestli byl radši, když jsme se alespoň zastavili. Já osobně jsem dorazila až v sobotu před večeří. Ráda jsem ty xichtíky zas viděla, i když některé jsem opravdu jen zahlédla a s některými jsem se nejspíš jen těsně minula. (Nemůžu nezmínit, že i Šéf si někam odskočil a večer se zas vrátil… :) )

Navečer nás navštívila i Socka s Romanem a malou Táňou. Je to vážně sluníčko. :) Strejda Dino hrál na klavír a teta Eliška s Táničkou povinně tančila kolem dokola. Postupně se nás na tanečním parketu vystřídalo několik (včetně mě). Ta malá slečna má před sebou slibnou kariéru celebrity. Dokonce i pro sbormistrovství má vlohy. …Závidím.

Po zkoušce následoval přezpívávací experiment s Maturitním rondem. Všechny jazyky dohromady od češtiny přes němčinu, anglinu, fráninu až k latině. Je to velmi podařená věc, ačkoli její text odpovídá mému přesvědčení. Matematiku totiž NEMŮŽE mít rád každý. Opakovaní je matka i taťka a oba zároveň, ale my byli docela rádi, že už to opakovat nemusíme, protože na to přijde řada příště.

A my se už nedočkavě na další příště těšíme. :)

Ve středu 1.února 2012 jsme absolvovali tradiční koncert v léčebně dlouhodobě nemocných v Motole. Sešlo se nás poměrně hodně (až na slabší účast tenorů-ovšem těch je i tak dost málo, tudíž přepočteno k ostatním hlasům byla účast průměrná- ale Jana s Vítkem to zvládli skvěle). Repertoár Šéf vybral tak, aby byl pro obecenstvo známý a mohli si ho zazpívat s námi.

Na začátku nás představili opět jako sbor Gymnázia Jaroslava Heyrovského. Chybička se vloudila. Zpívali jsme naplno. Obecenstvo si užívalo (aspoň doufáme). Akorát do zpěvu jim moc nebylo. Navíc jsme nikdo moc nepochopili výrok pána z první řady, že: „Do šlehačkového dortu česnek nepatří.“ Přeberte si to jak chcete. Prodaná nevěsta dopadla… tak jak dopadla. Šéfovi sebevědomé výroky: „To dáme z listu, s klavírem není potřeba zkoušet…“ apod. vzaly za své… Ale tak nakonec to, že jsme se tam někam malinko netrefili není naše vina ne? :) No dobře možná jo, ale víme svoje… ;)

Jsme rádi, že jsme mohli někoho potěšit a přispět k dobré náladě. Dodá to sílu lidem, kteří nás poslouchají, ale málo si asi uvědomujeme, že i nám. I když si z toho děláme legraci, kterou podporujeme notnou dávkou cynismu, je to pro nás důležité vystoupení. Možná jedno z nejvýznamnějších vůbec.

Leden je ve znamení připomenutí památku studenta Jana Palacha, který obětoval svůj život, protože věřil ve změnu k lepšímu. Jeho tragickou smrt si rok co rok připomínají pamětníci nejen u jeho hrobu na Olšanských hřbitovech, ale i na dalších místech republiky. Poněkud neveselé výročí zaznamenávají i média.

Naše nálada ovšem nebyla až zas tak pietní, jak by se na danou situaci slušelo. Hned po vstupu na hřbitov nás malinko sprdnul kameraman (nevím už jaké televize), že se moc usmíváme a že nemůže natáčet. Byl z toho tak zoufalý, že si pak stěžoval i moderátorovi, který ho doprovázel, jak jsme úplně nemožní . Nakonec jsme přece jen nahodili kamenné výrazy a šli zpívat.

Zahajovali jsme celou akci. Pak následovali vzpomínkové projevy a na závěr vystoupili se svým programem Šéfovi roztomilí dědečkové. Jejich výkon byl velmi obdivuhodný. Na mě a Klaudii mimo jiné vyšlo zapalování svíček. No jo byla to legrace… Jen kdyby se to dalo zapálit! Vážně to nebyla moje vina – foukalo a ta krabička měla ploché škrtátko, takže nemohla přeskočit pořádná jiskra. Nakonec se povedlo, ale svíčky nehořely moc dlouho.

Pieta skončila zpěvem české a slovenské hymny (nerozlezli jsme se o půltón jako loni! :D ) a krásnou společnou fotkou obou sborů a pořadatelů.

Bylo nebylo jednou v Lipnici jedno klidné soustředko, kde všichni chodili včas spát, nehlučeli, chovali se vzorně, měli vždy všechno připravené…No takové opravdu nebylo :-P Mělo to šťávu! A spoustu dalších věcí. Nuda nás ani v nejmenším neohrožovala. K zábavným činnostem nepochybně patřily každovečerní táboráčky, koupání v lomech, ranní rozcvičky (těch jsem se na(ne)štěstí neúčastnila),bojovka, divadlo, vinárna, jídlo, táboráčky a k těm méně zábavným přirozeně ty ostatní…;) Mučilo nás počasí, a to docela dost. Místy to sluníčko s tím šajnováním už vážně přehánělo. Dokonce jsme byli nuceni z termoregulačních důvodů zkoušet na chodbě. Během pobytu nás navštívilo i několik sršáňů. Velmi milá společnost.

Hned první večer jsme kvůli vetřelci evakuovali hudebnu, aby někdo nepřišel k úrazu. Nebylo to tak zlé, jak to vypadá. Aspoň bylo nějaký vzrůšo ne… Ani Šéf nás nedrtil, tak jak by mohl. Taky na něj bylo horko.

Koupání v lomech bylo famózní. Pro někoho to byla zároveň zkouška odvahy – vlezu do tý ledový vody nebo ne? Nakonec se téměř všichni připojili. Ale přece jen musíte napoprvé spolknout pár nadávek… :)

Jedním z pozoruhodných zážitků byla bezesporu závěrečná skupinová hra. Partičky byly speciálně náhodně vylosovány. Měli jsme za úkol secvičit scénku na téma: „Lipnice“ a následně ji předvést publiku. Objevila se „Ideální zkouška versus skutečná“, zážitky z minulého soustředění, fascinující reportáž, úžasná pohádka a komiksový příběh. Samozřejmě vyhrála ta nejlepší scénka- tj. „Ideální obraz zkoušky ve srovnání s tou normální“. Porota jistě ocenila skvělé zpracování a detailně dotažené předvedení. Ocenění za speciální efekty obdržela pohádka o zlém čaroději.

Rozhodně jsme si to všichni těšili a moc se těšíme na léto, až budeme zase spolu!!!

Byl horký letní den a celý svět se smál… Zhruba tak by se dalo popsat sobotní ráno a dopoledne, které bylo velmi významné pro naši milou spoluzpěvačku Ivu Merhautovou. Její krásná svatba se konala v Litni u Řevnic. Je to taková malá…vesnička. Roztomilá a moc, moc pěkná. Mají tam kino, několik autobusových zastávek, kostel, zámek a (pro některé nejdůležitější budovu) hospodu. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli kam jít, různě jsme bloudili a střídavě se naháněli s ostatními svatebčany. Mám dojem, že ten den stoupl aktuální počet osob přítomných ve vesničce na dvojnásobek.

Nenápadně jsme se odklidili do ústraní a pod Vítkovým vedením jsme se rozezpívali a vyzkoušeli „repertoár“. Šlo to celkem dobře. Postupně dojel zbytek sboristů na čtyřech kolech. Kam se hrabou na vlakovou partu, která je všude první že? Mezi posledními dorazil jako obvykle Šéf. Ale vzhledem k tomu, že jsme pochybovali o tom, zda vůbec dorazí, jsme byli velmi mile překvapeni. :)

Podle mého skromného a nesobeckého názoru se nám zpívání moc povedlo. :) Nevěstě to ohromně slušelo a ženich vypadal sympaticky. Mě osobně nejvíc pobavil lehce rozčepýřený pan starosta :) .

Úžasnou tečkou byla samozřejmě výtečná odměna-jídlo-jak jinak ;). A chutnalo přímo báječně-ti co tam nebyli přišli o slaný štrůdl(popř. závin, nevím, jak tomu kdo chcete říkat) a svatební pečivo.

Pak jsme se rozjeli buď domů nebo na soustředění. My „vláčkovci“ jsme měli ještě takový menší rozhovor se starším cestujícím na nádraží, o tom, jak bylo krásné před třiceti lety. Pak ho vystřídali úvahy o tom, kde ten vlak končí a kudy pojede zpátky. Cesta do Prahy nám hrozně utekla. A teď hurá na soustředění.

"Fiat voluntas tua." = děj se vůle tvá, i tak by se dal shrnout koncert v petřínském kostele sv. Vavřince u příležitosti akce nazvané Noc kostelů. Podle mého názoru se rozhodně zařadil mezi ty nejzajímavější. Větší část z nás dorazila před osmou, jak bylo domluveno. Rozezpívávali jsme se v dešti pod lípou.

Účast nebyla tak veliká, jak bychom očekávali, přestože někteří z nás dorazili o něco později (kostelů sv. Vavřince je v Praze přece jen několik, že). Osobně jsem poprvé zažila katastrofální nedostatek altů. I tenoři byli s celkovým počtem čtyř kusů v přesile nad naším normálně nejpočetnějším hlasem. Obzvlášť krušné chvíle jsme prožili při skladbě Pater mi. Dalším kamenem úrazu byla slovenská lidovka Bodaj by vás vy mládenci, kdy jsme se se Šéfem úplně neshodli na tempu. Každopádně jsme ze sebe vymáčkli co nejvíc.

Příjemné bylo, že počet diváků v sále postupně narůstal a z původních sedmi se asi tak dvakrát až třikrát zvětšil, a proto doufám, že si publikum koncert užilo.